Warning: Parameter 1 to wp_default_scripts() expected to be a reference, value given in /data/www/21401/poznej-sve-zdravi_cz/www/wp-includes/plugin.php on line 601

Warning: Parameter 1 to wp_default_styles() expected to be a reference, value given in /data/www/21401/poznej-sve-zdravi_cz/www/wp-includes/plugin.php on line 601
Teorie tíhy – Poznej své zdraví
Poznej své zdraví

Teorie tíhy

stary fObčas, padají-li hvězdy, zasype nás jejich prach, ulpívá na kůži, v záhybech látky, tíží naše kroky a my, těžší o několik gramů, pak klopýtneme z rána… Probudíme-li se brzy, dříve, než vydají rozkaz kropicím vozům, zabředneme v tíhu předešlého dne, večera  a noci, to když na obloze pro samou práci, Bůh opomněl zavřít okenice a samo nebe pod tíhou světla, již nemohlo spát. Plná náruč jisker, snášejících se z nebes, za zvuků jednotlivých vrstev atmosféry, úžas dětských očí, tisíce odříkaných přání, lidé celého světa, sejdou se na nebi v tiché modlitbě.

Tak, jako na podzim padající jablka, ulevují větvím plně obtěžkaného stromu, tak také shazuje své děti Vesmír. Častěji meteory, které se protáhnou atmosférou Země, zahřáté a vědomé, že nastává konec. Na krátký zlomek vteřiny, v okamžiku nejhlubší pravdy, v tento posvátný uvědomělý okamžik, rozprostřou se v souvislou světelnou stopu, během zlomku vteřiny. V dokonalé podívané, bez zrnka strachu, v nabyté odvaze, která jim umožní, rozzářit své nitro.

A pak… přijde opět ticho, na nebi i v nás, jako když uklízíme drobty ze stolu a nakrmíme jimi oheň. Toť vše, jako když do ticha zahraje píšťala, náhle a zpříma a ve tmě rozežnou poslední svíčku, z jejíhož knotu zbývá tak málo. To když andělé obcházejí svět, těšící se z prvního okamžiku svítání… Pak škoda loučit se v okázalé pýše, pro lepší zítřky uspořit pravdu a krmit misky prostopášnou lží.

Blízkost, která odemyká duše, v své nejčistší pravdě, beze smutku, strachu, nahodilých kdyby, láska, která umožní přijít ještě blíž, tak, až se krásou rozestoupí nebe, zafouká fén a popožene vlny, rozvrní vlasy a neposlušné sukně… Jen takovéto chvíle, odemknou náš dech.

Starry-night-fantasyA možná právě, pro onu vláčnou jemnost, okamžik pokory, jež provoněná nocí, vysvlékneš poslední nepatřičné strachy, které Ti vlastně nepřísluší živit. Jako bys odhodil roztrhaný plášť, obnažil kůži a ucítil déšť. Ta tam jsou všechna probdělá rána, zbytečná slova a rozechvělé nářky, bolest, jež s cílem probolet druhé, pak ponejvíc stejně rozestoupí Tebou. To vše, to vše a mnohem mnohem více, nedovolí kráčet, jak bylo zvykem, po všechny roky, protože dnes, více než jindy, plně si uvědomíš, že nemusí být zítra.

A tak, netřeba se bát, netřeba plakat a drtit v ruce kámen, stačí že v něj uvězněna srdce. Vždyť žádné další zítra představuje limit, obsáhlý vykřičník, který již nedovede křičet, trápit se a lkát, odcházet bez dlouhého polibku díků, krást radost, pocity bláznivých snů, výsměch a blesky, které protnou horký vzduch a burácejí poté, co v krajině zdánlivý mír. Slova jsou kapkami tmavého inkoustu zanechávající šmouhu…
Ne zlomek vteřiny, jako klidné padající hvězdy… Šmouhu, která prostoupí a zebe…

A tak vás prosím, naposledy obejměte, sebe i druhé, protože čím je odpuštění, když tady pro nás každý večer samo nebe krvácí…

Napsat komentář