Warning: Parameter 1 to wp_default_scripts() expected to be a reference, value given in /data/www/21401/poznej-sve-zdravi_cz/www/wp-includes/plugin.php on line 601

Warning: Parameter 1 to wp_default_styles() expected to be a reference, value given in /data/www/21401/poznej-sve-zdravi_cz/www/wp-includes/plugin.php on line 601
Teorie strachu, očekávání a lpění – Poznej své zdraví
Poznej své zdraví

Teorie strachu, očekávání a lpění

roots-of-empathyOkamžik zrození nás naučí věřit. Ačkoli přicházíme na zcela neznámé místo, zcela neznámým lidem, nazí a prostí, s myslí křišťálově čistou, do doby, než v ní svět zanechá první ze svých otisků. Nevíme nic a stejně jsme klidní. Žijeme teď, učíme se základům, které nás provedou celým naším bytím. Základům, které časem poztrácíme, abychom se k nim opět rádi vraceli. A opět žasli a opět nacházeli, dávné zašlé výjevy z dětství, které se tu a tam později v životě ještě mnohokrát vynoří. Plyneme, ve své malé křehké schránce. Učíme se lži, následně pravdě, učíme se toliko, co tu posbírali a zároveň se nenaučili naši nejbližší. Čas běží a běží. Navzdory tomu, že my tady máme kolikrát potřebu zastavit a stát. Raz dva, ach Bože, kam zítra povedou mé kroky? Strach namísto lásky, které je třeba vystavět chrám, je křehká a silná zároveň, podobna okamžiku zrození.

Lásku je taktéž třeba pochopit, pochopit, pokleknout a z hloubi duše přijmout. Duše, která se oním tlakem rozskočí, aby se opět uskládala k sobě, silnější, rozpomenuvší si na vše, co bylo, co bude, co je nyní, právě teď. V tento posvátný okamžik, kdy se moře zakusuje mocným přílivem v pískovcovou pevninu, kdy každé dvě vteřiny na Zemi udeří hrom, miliarda srdcí se zachvěje a vyřkne tichou modlitbu. Protože věří, protože nejde jinak, protože tu stále ještě vychází slunce a naše články prstů tu od třetího měsíce nitroděložního vývoje pokrývají drobné zářezy, které jsou vlastní pouze naší kůži.

NAMASTE

Skláním se před místem v Tobě, v němž přebývá celý Vesmír. Skláním se před místem v Tobě, které je místem lásky, důvěry, světla a míru. Když Ty jsi v tomto místě v Tobě, a já jsem v tomto místě ve mně, jsme jedním.

Občas tu nad námi zašeptá Bůh, občas, když dovedeme naslouchat, propůjčí druhému čistotu své startodvahy a ten, jeho ústy promluví. Občas tu totiž všichni stále lpíme, na lásce, strachu, své bezútěšné pýše. Obestřeni pozlátky, energií druhých, která tu nad námi ulpěla v podobě jedovatých zrnek strachu toho druhého. Bůh však nedovede pouze přihlížet. Učí nás, trpělivý z nejtrpělivějších. Vede nás, přes místa, do kterých kovovým zrcátkem sesílá světlo a nelze-li, každé dvě vteřiny ozáří Zemi výbojem světla. A pak jen ticho, ticho po pěšině uprostřed hlubokého smrkového lesa, kde pod každou větví ukrývá se hříbek… Jen zde být pozorný, jen se zde nebát…

Lpíme a očekáváme, přestáváme věřit. A právě v ten okamžik ztrácíme sebe. Ztrácíme Boha, pouštíme se hvězd, ze kterých jsme přišli do jednoho všichni. Svazujeme a poutáme, nešťastní ze své malosti, pláčeme, vztekáme se, zuříme, protože víme, víme, že musí existovat ještě jedna cesta, že tohle, tohle vše, co nyní prožíváme, jednoduše není správné.
Ach Bože, vezmi mi vše, veškeré mé chtění, potřeby a marnosti. Osvoboď mou duši…
A pak, na prahu nového dne, jako by mi opět umožněno probudit se poprvé. Vnímat, že veškeré lpění mne vzdaluje od lásky, svádí mne z cesty, nedovede domů. Lásky, která nebolí, neboť je ve své podstatě láskou, je tedy dobrá, jako prostý tmavý chléb, který z žitného zrna uhnětly ruce, ruce, které se tu modlí, spínají k nebi, prosí, pracují, drží dřevěnou lžíci…

startyPokud jsme lásce vzdálení, nikdy jsme nebyli vzdálenější sobě. Sobě samému i sobě navzájem. A Bůh nám neumožní najít onu cestu, dokud tu nepochopíme, že ono lpění, očekávání a bázeň, jen lepí černé klapky na oči. Jak tady vůbec s námi může někdo kráčet? Pokud čekáme, že se kvůli nám zřekne každé ze svých „chyb?“ A má-li odejít, ona představa tu trhá naše srdce na cáry. Tohle přeci není láska, protože, milujeme-li, obestřeme druhého nejcennějším z cenných, darujeme mu svobodu. Vrátí-li se, ve své podstatě se od nás nikdy neodloučil. Bděl a poletoval, jako sokol modrého nebe, hlídal každý z našich kroků. A co neučinil on, dokonal Bůh…

5. 1. 2015 22:22

Zuzana Švédová

One thought on “Teorie strachu, očekávání a lpění

Napsat komentář